Starostou jste tři roky, startuje závěrečný rok vašeho volebního období. Jak byste vaše působení zhodnotil?
Hodnocení naší práce je zejména na občanech našeho města. Nicméně je vlastně pravda, že i já sám se stále více cítím být občanem, ne politikem. Myslím, že Kamenice dostala nový impuls – zejména co se týká rozvoje – ve městě se proinvestovaly desítky milionů a na infrastruktuře je to podle mě vidět. Naše snahy v oblasti turistického ruchu zase přitáhly tisíce nových návštěvníků, se kterými přichází nejen peníze, ale také pracovní příležitosti. Zároveň jsme ale nezapomínali na obyčejné věci, které život ve městě zpříjemňují a prostě jen dělají radost – údržbu zeleně, úklid veřejných prostor, kulturní a společenský život.
Než jste začal “starostovat”, byl jste tři roky řadovým zastupitelem. Objevila se i přesto nějaká překvapení?
Je fakt, že zkušenost zastupitele mi začátek výrazně usnadnila. Zároveň jsem v té době měl za sebou dva roky práce na velkém úřadě, na Ministerstvu financí, a téměř dokončené studium práv, takže teoreticky připraven jsem byl nejspíš slušně. Překvapila mě ale praxe některých kolegů – nutno podotknout, že dnes již bývalých – jejichž častá odpověď na jakýkoliv můj podnět či nápad bylo “nejde, neumíme, nestihneme”. Zpočátku nebylo jednoduché něco takového překonat a začít využívat veškeré příležitosti, které město má.
Co považujete za největší úspěch vašeho působení na radnici?
Projekty za desítky milionů, opravené chodníky, přechody, školy a školky, to všechno už jsem částečně zmínil. Vypíchnul bych ale důležitost spolupráce a mezilidských vztahů. S kolegy v radě města jsme celou dobu zajedno v tom, jak se má město rozvíjet. Nehádáme se, neházíme si klacky pod nohy. Pracujeme na 100 % a nepolitikaříme. Korektní vztahy ovšem máme i s opozicí, předáváme si informace, neděláme schválnosti, nic neskrýváme. To není v politice samozřejmost a já to považuji za velký úspěch.
Co naopak za nejvetší neúspěch?
Dobrý dotaz, často nad tím přemýšlím. Dá se asi říct, že někdy jsme tak trochu obětí vlastního úspěchu – například z dotací jsme získali pro rozvoj města tolik peněz, že jen zajistit jejich řádné využití a vyúčtování zaměstnává několik lidí na plný úvazek. A městský úřad nebyl na takovou změnu, na takovou intenzitu práce připraven. V podstatě se tak řadu věcí učíme, doháníme je za pochodu a občas je to na mě až příliš chaotické. Mám v práci rád řád a systém, ale jeho budování zkrátka nějakou dobu trvá.
A potom je to také otázka zdravotní péče. Podařilo se nám najít náhradu za dětskou lékařku i nového provozovatele rentgenu, ani přes štědrou nabídku dotace 1,4 mil. Kč však do města dosud nepřišel nový zubař či zubařka a lidé tak musí dojíždět zbytečně desítky kilometrů daleko. To mě opravdu trápí. Ale je to problém celorepublikový, selhává stát a zdravotní pojišťovny, celý systém zubní péče v republice kromě velkých měst.
A něco co vám osobně dělá největší radost?
To je těžké. Mám svoji práci rád, takže radost mi dělá skoro všechno. Ale pokud bych měl vypíchnout jednu věc, která je opravdu srdcovkou, tak to jsou úpravy na okruhu Vyhlídky – Brand. Zrekonstruovaná Jehla, Ponorka s vlající městskou vlajkou, po 70 letech znovu vybudované Mlýnky. Když jdu kolem, mám radost z dobře odvedené práce.
Dovolte i jednu osobnější otázku – co děláte, abyste si takzvaně “vyčistil hlavu” a odpočinul od práce?
Přiznám se, že příliš času na odpočinek nemám. V posledním roce jsem na právech skládal dvoje státnice, takže po práci pro město na mě zpravidla čekalo doma studium a teď ještě dokončuji diplomku. Pokud i přes to nějaký volný čas mám, rád vyrážím do přírody, na procházky, na kolo nebo si zaběhat.
Na závěr se musíme zeptat – chtěl byste mandát obhájit a jako starosta pokračovat?
To je dobrá otázka – tak říkajíc na tělo. Mám pocit, že je za námi vidět kus práce, ale spousta toho ještě zbývá dokončit. Navíc to není jen moje rozhodnutí, radíme se o tom s kolegy společně. Já si pak musím trochu promyslet i svůj osobní život. Dělat starostu není práce na 8, ale na 16 hodin denně. Na definitivní rozhodnutí je nicméně stále ještě nějaký ten čas.
